Jak internet proměnil pozornost v průmysl — a proč je pornografie jedním z nejlepších míst, kde tento proces můžeme pozorovat
Východiskem tohoto textu je rozhovor Ash Sarkar s investigativní novinářkou Patricií Nilsson pro Novara Media nazvaný Porn Addiction Defines Our Political Age. Here’s How. Rozhovor vyšel 30. září 2026 a navazuje na Nilssoninu knihu Guilty Pleasure: The Pornification of the Internet, the Economy, and Everything Else. Jeho skutečným tématem však nakonec není pornografie. Je jím proměna lidské pozornosti, touhy a vztahu ke světu v prostředí digitálních platforem.
Pornografie zde není především morálním problémem. Je laboratoří.
Místem, kde lze neobyčejně čistě sledovat spojení mezi stimulem, pozorností, tělesnou reakcí, daty, algoritmickou predikcí a další stimulací.
A právě proto může její historie vyprávět překvapivě mnoho o historii internetu samotného.
Kdo je Patricia Nilsson
Patricia Nilsson je reportérka Financial Times. Zabývala se mimo jiné maloobchodem, médii, tabákovým a konopným průmyslem a především ekonomikou pornografie. Její pátrání po skrytém vlastníkovi jedné z největších světových pornografických společností přerostlo v rozsáhlou investigaci a později v podcastovou sérii Hot Money, vytvořenou společně s Alexem Barkerem.
Nilsson vyrůstala ve Švédsku v polské rodině, pracovala také v Šanghaji, Istanbulu a Londýně a podle současného profilu vydavatele žije ve Frankfurtu.
Její kniha Guilty Pleasure není knihou „proti pornografii“. Je investigací infrastruktury, která pornografii obklopuje: vlastníků, investorů, programátorů, platebních společností, marketingových systémů, algoritmů a rozsáhlých databází uživatelského chování. Vydavatel ji charakterizuje jako výsledek přibližně pěti let investigativní práce.
To je důležité pro pochopení celé její perspektivy.
Nilsson se primárně neptá:
Je pornografie dobrá, nebo špatná?
Ptá se:
Kdo ji vlastní? Kdo řídí její distribuci? Kdo vlastní data? Kdo kontroluje platby? Jaký obchodní model z ní vznikl? A co se stalo, když se tento model rozšířil na zbytek internetu?
Ash Sarkar a Novara Media
Rozhovor vede Ash Sarkar, contributing editor britské Novara Media.
Také redakční kontext je dobré znát.
Novara Media se sama definuje jako nezávislé médium zabývající se politickými, ekonomickými a společenskými problémy 21. století a otevřeně uvádí, že její žurnalistika je politicky angažovaná. Organizačně funguje jako nezisková společnost bez akcionářů a uvádí, že je financována převážně přímými příspěvky svých podporovatelů, doplněnými dalšími příjmy například z YouTube, akcí a merchandisingu.
To není důvod rozhovor odmítat ani nekriticky přijímat. Je to informace o perspektivě, ze které rozhovor vzniká.
A právě proto je užitečné Nilssoniny historické a ekonomické argumenty oddělovat od pozdějších politických a kulturních extrapolací.
1. Pornografie jako skrytá laboratoř internetu
Jedna z nejprovokativnějších tezí Nilsson zní, že moderní pornografie nebyla pouze jedním z obsahů internetu.
Byla jedním z prostředí, v nichž se velmi časně rozvíjely mechanismy, které se později staly normální součástí digitální ekonomiky:
- online platby,
- affiliate marketing,
- streaming,
- placený přístup,
- videokomunikace,
- obchodování s návštěvností,
- uživatelský obsah,
- personalizace,
- behaviorální data.
Je samozřejmě přehnané tvrdit, že pornografie „vynalezla internet“.
Internet, TCP/IP, WWW ani digitální komunikace nevznikly v pornoprůmyslu.
Přesnější teze je zajímavější:
adult industry patřil mezi oblasti, které velmi rychle pochopily, jak lze internet komercializovat.
Nilsson například popisuje velmi rané experimenty s livestreamingem, online účtováním a affiliate marketingem. Její starší investigace Hot Money sledovala právě propojení pornografického průmyslu, technologických inovací, finančních institucí a skrytých vlastnických struktur.
Pornografie tedy nemusí být matkou internetu.
Může být jeho rentgenovým snímkem.
2. První zásadní změna: z produktu se stává proud
Starší pornografický film byl stále produktem.
Měl:
autora,
performery,
začátek,
konec,
distribuci,
cenu.
Existoval jako relativně uzavřený objekt.
Digitální tube sites tuto strukturu rozložily.
Film se změnil v klip.
Klip v thumbnail.
Thumbnail ve feed.
A feed v nekonečný proud.
Nilsson ve své knize popisuje internetovou pornografii jako jeden z raných modelů světa, v němž je obsah dodáván prakticky bez konce a často zbaven původního kontextu a původu.
To je důležitější změna, než se zdá.
Starý model lze zjednodušit:
touha → objekt → získání → konzumace → konec
Nový model vypadá spíše takto:
impuls → stimul → reakce → další stimul → další reakce → další stimul…
Konec přestává být žádoucí.
Protože konec znamená:
uživatel odešel.
3. Ekonomika, která nesmí touhu úplně uspokojit
Zde se dostáváme k paradoxu platformové ekonomiky.
Klasický výrobek má uspokojit potřebu.
Mám hlad.
Najím se.
Jsem sytý.
Platforma, jejíž příjem souvisí s časem a množstvím interakcí, potřebuje něco jiného.
Musí poskytovat dostatek uspokojení, abych pokračoval — ale nikoli tolik, abych skončil.
Vzniká cyklus:
touha → stimulace → krátké uspokojení → nová touha
Ekonomicky ideální subjekt tedy není jednoduše „spokojený člověk“.
Je to člověk:
dostatečně uspokojovaný, aby zůstal, a současně dostatečně neuspokojený, aby pokračoval.
A tady přestává být pornografie zvláštním případem.
4. Pornhub, TikTok a politický feed mají společnou gramatiku
Obsah může být úplně jiný.
Struktura interakce však může být podobná.
Pornografický feed
nový obraz
→ vzrušení
→ habituace
→ další obraz
TikTok
nové video
→ překvapení
→ odeznění
→ swipe
nový obraz
→ touha nebo porovnávání
→ odeznění
→ scroll
politické sociální sítě
pobuřující výrok
→ hněv
→ reakce
→ další pobouření
online zpravodajství
krize
→ napětí
→ aktualizace
→ další krize
Právě proto jazyk vytvořil výrazy jako:
food porn,
disaster porn,
property porn,
outrage porn.
Neříkáme tím, že jídlo, nemovitost nebo politický konflikt jsou sexuální.
Popisujeme určitý režim konzumace obrazu.
Intenzivní reprezentaci, která vytváří stimulaci, ale nemusí vést k hlubšímu vztahu k zobrazované skutečnosti.
5. Skutečným produktem se stává pozornost
Tady se Nilssonina analýza propojuje s širší ekonomikou pozornosti.
V klasickém médiu je produktem například:
noviny,
film,
deska,
kniha.
V platformovém systému získává stále větší význam něco jiného:
pravděpodobnost, že člověk zareaguje.
Kliknutí.
Doba sledování.
Zastavení.
Opakované přehrání.
Komentář.
Sdílení.
Návrat.
A když lze reakci měřit, lze ji také předvídat.
A když ji lze předvídat, lze prostředí průběžně upravovat.
Vzniká smyčka:
touha
→ reakce
→ data
→ model uživatele
→ výběr dalšího stimulu
→ další reakce
→ nová data.
To je základní kybernetická struktura platformového světa.
6. Člověk učí algoritmus — algoritmus učí člověka
Na první pohled personalizace znamená:
systém se učí, co mám rád.
Jenže po čase vzniká druhá otázka:
co se učím mít rád já v prostředí vytvořeném tímto systémem?
A tím se smyčka uzavírá.
touha → data → predikce → stimul → modifikovaná touha
Nilsson píše o obrovských databázích pornografických platforem, které již nemusí lidské sexuální preference pouze odhadovat. Mohou je rekonstruovat z behaviorálních stop stovek milionů uživatelů.
V tom je skutečně nový moment.
Systém nemusí chápat člověka.
Nemusí vědět:
kdo jsem,
proč něco chci,
co pro mě něco znamená.
Pro komerční použití mu může stačit:
Jaká je pravděpodobnost, že po X zareaguji na Y?
7. Algoritmus nemusí rozumět rozdílu mezi touhou a odporem
To je ještě významnější.
Když se u něčeho zastavíme, neznamená to nutně:
líbí se mi to.
Můžeme být:
šokováni,
znechuceni,
vyděšeni,
fascinováni,
rozhořčeni.
Behaviorální systém však často vidí především:
engagement.
A právě tady se Nilssonina analýza začíná dotýkat politiky.
Experimentální studie publikovaná v PNAS Nexus v roce 2025 například zjistila, že engagementově řazený Twitter ve srovnání s obráceně chronologickým feedem zesiloval emocionálně nabitý obsah a obsah nepřátelský vůči politické „out-group“. Autoři zároveň upozorňují na problém rozdílu mezi tím, na co lidé reagují, a tím, co sami deklarují jako žádoucí.
To je mimořádně důležitá distinkce:
engagement není totéž co preference.
8. Hněv může být stejně hodnotný jako obdiv
Z hlediska engagementu mohou mít podobnou hodnotu velmi různé emoce:
láska,
strach,
hněv,
odpor,
šok.
Všechny mohou znamenat:
člověk zůstal.
A pokud je obchodní model navázán na přítomnost, reakci a návrat uživatele, získává obsah schopný vyvolat silnou emocionální reakci strukturální výhodu.
Odtud vede spojení k politice.
Nikoli proto, že bychom mohli jednoduše říci:
pornografie způsobila současnou politickou radikalizaci.
Takové tvrzení by bylo příliš silné.
Přesnější je:
pornografický feed a politický feed mohou sdílet podobnou ekonomickou logiku maximalizace intenzivní reakce.
9. Tady je nutné Nilsson brzdit
Rozhovor je nejsilnější v ekonomické a infrastrukturní analýze.
Je méně přesvědčivý tam, kde se ze strukturální podobnosti může stát příliš snadno kauzální příběh.
Z toho, že:
engagementové algoritmy mohou zesilovat emocionální obsah,
ještě neplyne:
algoritmus automaticky vytvoří politického extremistu.
Lidský vztah k médiím je komplikovanější.
Vstupuje do něj:
rodina,
sociální prostředí,
ekonomická situace,
vzdělání,
identita,
předchozí přesvědčení,
politické instituce.
Je proto přesnější říci:
algoritmické systémy strukturují prostředí pozornosti.
Mnohem obtížnější je dokázat, že samy určují konečný obsah člověkových názorů.
Tohle rozlišení je zásadní.
10. Gooning jako extrémní obraz nekonečného feedu
Jednou z filosoficky nejzajímavějších částí rozhovoru je diskuse o takzvaném gooningu.
Nejde zde už primárně o dosažení orgasmu.
Cílem se stává prodlužování samotné stimulace.
To je radikální obrat.
Normální jednání má často své telos, konec:
jím → nasytím se,
jdu → dojdu,
čtu knihu → dokončím ji.
Infinite scroll však vnitřní konec nemá.
Existuje pouze:
ještě jeden obraz.
Ještě jedno video.
Ještě jedna zpráva.
To je možná vůbec nejpřesnější metafora současného digitálního prostředí.
11. Časovost „možná příště“
Fenomenologicky je infinite scroll fascinující.
Každé gesto prstu obsahuje drobnou anticipaci:
možná následující položka bude ta opravdu zajímavá.
Hodnota tedy neleží pouze v obsahu.
Leží také v očekávání dalšího obsahu.
To je mechanismus známý také z hazardních systémů:
není rozhodující pouze odměna.
Velmi silná může být její nepředvídatelnost.
Digitální feed tak produkuje zvláštní čas:
nekonečnou přítomnost orientovanou k následujícímu stimulu.
Člověk je stále někde těsně před tím, co teprve přijde.
12. Informační zahlcení tedy není jen problém množství
Tohle je podle mě jeden z nejdůležitějších důsledků Nilssoniny práce.
O informačním zahlcení často uvažujeme takto:
existuje příliš mnoho informací.
Jenže knihovna může obsahovat milion knih a nemusí rozbíjet pozornost.
Rozhodující není pouze počet objektů.
Rozhodující je:
architektura přechodů mezi nimi.
Feed říká:
teď toto,
teď toto,
teď toto,
teď toto.
Proto lze problém formulovat přesněji:
nejde pouze o informační přebytek, ale o průmyslově organizované přesměrovávání pozornosti.
13. Pozornost je předpolitický prostor
Politickou moc si obvykle představujeme jako boj o názory:
přesvědčím tě, že X je pravda.
Ale ještě před názorem existuje něco základnějšího:
čeho sis vůbec všiml?
Co se objeví ve tvém světě?
Co se bude opakovat?
Co bude působit naléhavě?
Co získá emocionální intenzitu?
A co naopak zmizí?
To je politika salience.
Ještě neurčuje, co si musíš myslet.
Určuje však pole toho, o čem vůbec budeš přemýšlet.
14. Od řízení pozornosti k řízení imaginace
Opakovaný obraz nemusí člověka přesvědčit argumentem.
Může udělat něco jemnějšího:
učinit určitý obraz světa známým.
Normálním.
Představitelným.
Když se stále opakují určité obrazy:
mužství,
ženství,
úspěchu,
sexu,
nepřítele,
ponížení,
bohatství,
moci,
nemusíme jim vědomě věřit.
Stačí, že se stávají součástí horizontu:
takto svět může vypadat.
A právě zde se ekonomika pozornosti mění v ekonomiku imaginace.
Propaganda říká:
věř tomu.
Algoritmický systém často nemusí říkat nic.
Stačí:
podívej se znovu.
15. Foucault: digitální zpověď bez kněze
Zde se nabízí zajímavé spojení s Michelem Foucaultem.
Foucault upozorňoval, že moderní společnost sexualitu pouze nepotlačuje.
Naopak ji neustále:
klasifikuje,
popisuje,
zkoumá,
pojmenovává,
nutí člověka o ní vypovídat.
Digitální systém tento mechanismus posouvá ještě dál.
Už nemusím říci:
přitahuje mě X.
Stačí:
zastavím se u X.
Chování začne vypovídat místo mne.
Vzniká zvláštní forma:
automatické zpovědi bez jazyka.
A na druhé straně není kněz.
Je tam doporučovací systém.
16. Byung-Chul Han: ztráta vzdálenosti
Také Byung-Chul Han používá pojem pornografičnosti mnohem šířeji než pouze ve vztahu k sexu.
Pornografičnost lze chápat jako tendenci odstranit:
tajemství,
vzdálenost,
nedostupnost,
neurčitost.
Všechno má být:
viditelné,
okamžité,
exponované,
dostupné.
Jenže touha tradičně potřebuje určitý nedostatek.
Určitou vzdálenost.
Digitální systém tento paradox vyřeší zvláštním způsobem:
jednotlivý objekt učiní okamžitě dostupným — ale celek učiní nekonečným.
Každý obraz je na dosah.
Uspokojení stále uniká.
17. Platónský paradox digitální touhy
Platónský Erós vzniká z nedostatku.
Toužím po tom, co nemám.
Digitální ekonomika však dokáže nabídnout prakticky neomezené množství objektů.
Co tedy udělat s nedostatkem?
Přesune jej.
Už mi nemusí chybět určitý objekt.
Začne mi chybět:
další stimul.
Nedostatek se přesune z věci na novost.
A pak vzniká charakteristické:
ještě jeden.
Tohle je možná jeden z nejhlubších antropologických důsledků infinite scroll.
18. Platformový kapitalismus a přesun moci
Nilssonina investigativní práce je mimořádně silná také v otázce vlastnictví.
Starý pornoprůmysl měl producenty a studia.
Nový systém přesouvá moc k těm, kdo kontrolují:
distribuci,
traffic,
platby,
data,
algoritmy.
Stejný model vidíme jinde:
hudebník → Spotify
hotel → Booking
řidič → Uber
obchodník → Amazon
tvůrce → YouTube
performer → platforma.
Mezi producentem a publikem vzniká nová vrstva.
Platforma.
A právě ona vidí obě strany trhu.
19. Visa a Mastercard jako neviditelní regulátoři
Jedna z nejzajímavějších částí tohoto příběhu se týká plateb.
Výzkum publikovaný v časopise Sexualities ukazuje, že sítě kreditních karet a payment processors mohou fakticky rozhodovat o tom, jaký sexuální obsah lze ekonomicky monetizovat. Autoři studie ukazují, že Visa, Mastercard a zprostředkovatelé plateb tím vytvářejí vlastní formu „morálního řádu“ online sexuálního obsahu.
To je velmi zajímavá forma moci.
Nejde o stát.
Nejde o soud.
Nejde přímo ani o platformu.
Jde o infrastrukturu:
bez našeho platebního systému nebudeš obchodovat.
Technická infrastruktura se tak může proměnit v kvaziregulátora kultury.
20. OnlyFans: z obsahu se stává vztah
Tube site nabízí obsah.
OnlyFans přidává něco dalšího:
pocit přístupu k osobě.
Člověk nekupuje pouze fotografii.
Kupuje možnost:
napsat,
dostat odpověď,
být rozpoznán,
objednat individuální obsah,
cítit určitou výlučnost.
To znamená, že předmětem monetizace už není pouze obraz.
Je jím:
parasociální blízkost.
A právě tady se pornoprůmysl začíná překrývat s obecnou creator economy.
21. Zbožím se stává autenticita
Influencer neprodává pouze produkt.
Prodává také:
svůj pokoj,
svůj den,
svůj obličej,
své vztahy,
své problémy,
svou osobnost.
Vzniká zvláštní paradox:
čím autentičtěji člověk působí, tím lépe lze autenticitu monetizovat.
To není omezeno na sexuální obsah.
Totéž lze vidět na:
YouTube,
Instagramu,
Twitchi,
Patreonu,
TikToku.
Soukromý život se mění v potenciální médium.
22. Pornifikace tedy neznamená „více sexu“
Tohle je možná nejdůležitější terminologické rozlišení.
Pornifikace internetu v Nilssonině širším smyslu neznamená:
internet je plný nahoty.
Znamená:
určitá forma vztahu k realitě se stala dominantní.
Její znaky jsou:
- okamžitá dostupnost,
- vysoká intenzita,
- nekonečná nabídka,
- rychlá zaměnitelnost objektu,
- odstranění kontextu,
- personalizace,
- měření reakcí,
- minimalizace překážek,
- maximalizace engagementu.
To je „pornografická“ forma digitálního prostředí.
23. AI companion: další logický krok
Zde se dostáváme k nejnovější vrstvě celého problému.
Starý film byl stejný pro každého.
Doporučovací algoritmus vybírá obsah podle uživatele.
OnlyFans umožňuje interakci s konkrétním člověkem.
AI companion jde ještě dál.
Samotný partner může být generován podle konkrétního uživatele.
Jeho:
jazyk,
styl komunikace,
osobnost,
tempo odpovědí,
způsob potvrzování,
vztahová role
mohou být přizpůsobeny.
24. Poprvé lze personalizovat samotného druhého
Ve skutečném vztahu existuje druhý člověk jako autonomní subjekt.
Má vlastní:
přání,
omezení,
špatné dny,
hranice,
potřeby.
Nemohu jej bez odporu světa přepsat.
AI partner však může být v principu optimalizován podle mě.
To je antropologicky nový moment.
Vztah se může přesunout od:
vzájemného přizpůsobování dvou subjektů
k:
technologickému přizpůsobování druhého subjektu jednomu uživateli.
25. Tady je ale nutná opatrnost
Není korektní tvrdit, že AI companionship má pouze negativní důsledky.
Systematický review 39 empirických studií publikovaný v roce 2026 zjistil možné přínosy například v oblasti emocionální podpory, sociálního naplnění, osobního rozvoje a zábavy.
Současně však identifikoval rizika:
emocionální závislosti,
nahrazování lidských vztahů,
komerční manipulace,
využívání intimních dat,
kompulzivního používání.
Správná otázka tedy není:
AI vztahy jsou skutečné, nebo falešné?
Mnohem zajímavější je:
Co se stane, když se samotná intimní vazba stane optimalizovatelnou komerční službou?
26. Od doporučování ke generování
A zde vstupuje generativní AI do dějin ekonomiky pozornosti.
Starý algoritmus mohl pouze vybrat:
z existujícího obsahu ti doporučím X.
Generativní model může říci:
vytvořím X právě pro tebe.
Vzniká posloupnost:
vyhledávání
→ doporučování
→ personalizace
→ generování
→ realtime adaptace.
To je zásadní změna.
Objekt už nemusí čekat ve skladu internetu.
Může vzniknout až v okamžiku mé touhy.
27. Co se stane, když svět odpovídá příliš dobře?
Tady podle mě Nilssonina analýza otevírá filosofickou otázku, kterou už sama úplně nerozvíjí.
Skutečný svět obsahuje odpor.
Hora se mi nepřizpůsobí.
Hudební nástroj se nenaučí hrát místo mne.
Kniha není napsána přesně podle mého vkusu.
Druhý člověk se mnou nemusí souhlasit.
A právě díky tomuto odporu:
se učím,
čekám,
proměňuji,
soustředím,
dospívám.
Hyperpersonalizovaný svět má opačnou tendenci:
minimalizovat tření mezi přáním a odpovědí.
To je pohodlné.
Ale antropologicky to může být zásadní.
28. Jinakost jako podmínka zkušenosti
Umění, láska, filosofie i vzdělání často začínají okamžikem:
„tohle jsem nehledal.“
Setkáním s něčím, co mi není přizpůsobeno.
Něčím, co mě nutí změnit rámec.
Personalizace má opačnou tendenci:
„toto jsme vybrali právě pro vás.“
Čím dokonalejší bude personalizace, tím důležitější bude otázka:
kolik prostoru zbude pro skutečné setkání s jinakostí?
29. Politická rovina
Odtud se rozhovor vrací k politice.
Nilsson a Sarkar spojují platformovou logiku s kulturou online mužství, influencery typu Andrewa Tatea, misogynií a některými podobami krajní pravice.
Tuto část je však dobré číst přesně.
Rozhovor nepřináší důkaz jednoduchého řetězce:
pornografie → Andrew Tate → krajní pravice.
Přesnější interpretace je:
některé formy pornografické, influencerské a politické kultury mohou sdílet podobné afektivní struktury:
dominanci,
ponížení,
touhu po moci,
ohrožení,
resentiment,
fantazii vítězství.
To je kulturně a psychoanalyticky zajímavé.
Není to však jednoduchá empirická kauzalita.
30. „Porn addiction“ je také nutné terminologicky zpřesnit
Samotný název videa je publicisticky účinný, ale klinicky nepřesný.
ICD-11 uznává Compulsive Sexual Behaviour Disorder — CSBD, tedy poruchu kompulzivního sexuálního chování, jako poruchu kontroly impulzů.
Současná odborná literatura zároveň zdůrazňuje, že samotná vysoká frekvence konzumace pornografie ani morální nesouhlas s vlastním chováním nestačí k diagnóze. DSM-5-TR navíc nemá samostatnou diagnózu nazvanou „porn addiction“. Klasifikace problémového užívání pornografie zůstává předmětem odborné diskuse.
Proto bych titul videa chápal spíše kulturně než diagnosticky.
31. Největší síla Nilsson
Nilsson je nejpřesvědčivější tam, kde místo morálních soudů sleduje infrastrukturu.
Kdo vlastní?
Kdo distribuuje?
Kdo zpracovává platbu?
Kdo vidí data?
Kdo rozhoduje o viditelnosti?
Kdo kontroluje algoritmus?
To je analyticky mnohem plodnější než otázka:
porno — ano, nebo ne?
Protože odhaluje něco obecného o digitální společnosti.
Moc neleží pouze v obsahu.
Stále více leží v architektuře jeho distribuce.
32. Její největší slabina
Právě síla hlavní metafory zároveň svádí k jejímu přílišnému rozšíření.
Je nutné rozlišovat:
pornografie byla časným uživatelem digitálních inovací
od
pornografie tyto inovace způsobila.
Stejně tak:
engagementové algoritmy mohou podporovat konfliktní obsah
není totéž jako:
algoritmy automaticky radikalizují uživatele.
A:
pornografické a politické fantazie mohou využívat podobné motivy dominance
není totéž jako:
pornografie způsobuje určitou politickou orientaci.
Právě zachování těchto hranic činí Nilssoninu hlavní myšlenku silnější, nikoli slabší.
33. Adorno: kulturní průmysl dostal zpětnou vazbu
Adorno a Horkheimer analyzovali kulturní průmysl už dávno před sociálními sítěmi.
Jejich zásadní intuice byla:
kulturní průmysl nejen uspokojuje potřeby, ale také je vytváří.
Digitální svět k tomu přidal technologii, kterou frankfurtská škola neměla:
individuální zpětnou vazbu v reálném čase.
Starý kulturní průmysl pracoval s masovým publikem.
Algoritmický systém pracuje zároveň:
s masami
i
s jednotlivcem.
34. Individualizovaná masová kultura
To vytváří paradox.
Každý člověk dostává svůj vlastní feed.
Obsah je individualizovaný.
Ale forma chování je standardizovaná:
scroll
→ kliknutí
→ swipe
→ like
→ další.
Každý vidí trochu jiný svět.
Ale všichni používáme podobnou behaviorální gramatiku.
Je to zvláštní syntéza:
radikální personalizace obsahu + masová standardizace způsobu pozornosti.
35. Skutečný předmět tohoto příběhu: lidská touha
Proto bych Nilssoninu hlavní tezi formuloval ještě šířeji.
Ne:
pornografie zničila internet.
Ani:
pornografie je skrytým původcem současné politiky.
Ale:
digitální ekonomika se naučila zacházet s lidskou touhou jako s měřitelným, predikovatelným a ekonomicky využitelným procesem.
Pornografie je jedno z míst, kde tento proces vidíme mimořádně čistě.
Protože zde jsou:
touha,
stimul,
reakce,
opakování,
data
velmi těsně propojeny.
36. A zde vzniká ještě nepříjemnější otázka
Největším problémem možná není, že algoritmus ví, co chceme.
Skutečná otázka je:
Která část toho, co dnes chceme, vznikla ještě před systémem — a která vznikla během interakce se systémem?
Protože smyčka není jednosměrná.
Systém:
- zaznamená naši reakci,
- vytvoří model,
- vybere stimul,
- stimul ovlivní další reakci,
- nová reakce změní model,
- model změní další prostředí.
A celý proces pokračuje.
37. Rekurzivní člověk
Schematicky:
ČLOVĚK
↓
touha
↓
pozornost
↓
behaviorální stopa
↓
PLATFORMA
↓
data
↓
predikce
↓
optimalizovaný stimul
↓
ČLOVĚK
↓
nová reakce
↓
modifikovaná preference
↓
nová data
↓
↺
A právě poslední šipka je rozhodující.
Platforma už člověka pouze nepozoruje.
Stává se součástí prostředí, v němž se člověk utváří.
38. Od pozornosti k subjektu
Celý problém lze nakonec zapsat jako posloupnost:
průmyslová produkce stimulů
↓
algoritmická selekce
↓
řízení pozornosti
↓
opakování určitých afektů
↓
normalizace určitých obrazů
↓
formování imaginace
↓
formování touhy
↓
formování subjektu
To je podle mě nejzávažnější význam celého rozhovoru.
Pornografie je pouze začátek příběhu.
Závěr
Rozhovor Patricie Nilsson s Ash Sarkar stojí za pozornost právě proto, že nás odvádí od jednoduchého morálního sporu o pornografii.
Ukazuje mnohem větší strukturu.
Od filmového průmyslu jsme přešli k platformě.
Od platformy k datům.
Od dat k personalizaci.
Od personalizace k řízení pozornosti.
Od řízení pozornosti k řízení touhy.
A generativní AI nyní otevírá další fázi:
od výběru existujících stimulů k jejich okamžité výrobě na míru konkrétnímu člověku.
Proto není nejdůležitější otázkou:
Kolik pornografie člověk sleduje?
Ani:
Kolik hodin tráví na sociální síti?
Hlubší otázka zní:
Kdo dnes vytváří prostředí, ve kterém vznikají naše touhy — a nakolik dokážeme ještě rozlišit mezi tím, co jsme chtěli původně, a tím, co jsme se naučili chtít uvnitř systému, který nás zároveň pozoruje?
A právě zde se z tématu pornografie stává téma filosofické.
Téma pozornosti.
Téma svobody.
A nakonec téma toho, jakým druhem člověka se v digitálním prostředí stáváme.
O rozhovoru
Porn Addiction Defines Our Political Age. Here’s How
Rozhovor: Ash Sarkar × Patricia Nilsson
Novara Media / Downstream
Publikováno: září 2026
Délka: přibližně 1 hodina 43 minut.
Patricia Nilsson
Investigativní reportérka Financial Times. Autorka knihy Guilty Pleasure: The Pornification of the Internet, the Economy, and Everything Else. Spoluautorka investigativního podcastu Hot Money, který vznikl z pátrání po vlastnických, finančních a technologických strukturách globálního pornografického průmyslu.
Ash Sarkar
Britská novinářka a komentátorka, contributing editor Novara Media a moderátorka řady dlouhých rozhovorů série Downstream.
Novara Media
Britská nezávislá mediální organizace, která sama svou žurnalistiku označuje za politicky angažovanou. Funguje jako nezisková společnost bez akcionářů a je financována převážně podporovateli.
Prameny a další čtení
Patricia Nilsson — Guilty Pleasure: The Pornification of the Internet, the Economy, and Everything Else.
Oficiální stránka knihy a ukázka u Farrar, Straus and Giroux / Macmillan.
Patricia Nilsson — profil autorky, Macmillan.
Životopis, profesní pozadí a informace o investigaci Hot Money.
Novara Media — Porn Addiction Defines Our Political Age. Here’s How.
Původní rozhovor Ash Sarkar s Patricií Nilsson.
Financial Times / Pushkin — Hot Money.
Investigativní podcast Patricie Nilsson a Alexe Barkera o ekonomice, vlastnictví a moci v globálním pornografickém průmyslu.
Dragan et al. — Engagement, user satisfaction, and the amplification of divisive content on social media, PNAS Nexus, 2025.
Experimentální audit engagementového řazení Twitteru a zesilování emočního a out-group hostile obsahu.
Webber & Franco — The definitional creep: Payment processing and the moral ordering of sexual content, Sexualities.
Studie role Visa, Mastercard a payment processors při regulaci monetizace sexuálního obsahu.
Hung, Lee, Kasturiratna & Hartanto — Parasocial relationships with artificial intelligence: A systematic review of benefits and risks, 2026.
Systematický přehled 39 empirických studií vztahů lidí k AI agentům.
Přehled výzkumu CSBD a problematic pornography use, 2026.
Rozlišení mezi klinickou poruchou kompulzivního sexuálního chování, vysokou frekvencí sexuální aktivity, morální inkongruencí a problematickým používáním pornografie.
Text vznikl jako analytická reflexe rozhovoru Patricie Nilsson s Ash Sarkar. Historická a empirická tvrzení jsou v textu oddělena od filosofických interpretací a extrapolací.